10 nejlepších trenérů v historii NHL: 8. Dick Irvin

TV streem

Na osmou pozici v žebříčku nejlepších trenérů v historii NHL byl zařazen Dick Irvin, který byl aktivním hráčem, a později i trenérem, převážně v první polovině minulého století.

Irvin dal přednost hokeji před baseballem

Irvin měl celkem devět sourozenců, ovšem dva jeho bratři a čtyři sestry zemřeli již v dětském věku. Otec se živil jako řezník a s rodinou se rozhodl přestěhovat do Winnipegu v době, kdy Dickovi bylo osm let.

Tento, později slavný manažer, se již od útlého dětství nevěnoval pouze hokeji, ale společně se svými bratry hrával také baseball za tým Winnipeg Dominion Express a je potřeba zmínit, že se mu v této hře nevedlo vůbec špatně.

Nicméně nakonec si vybral hokej, v němž započal svou profesionální kariéru v roce 1916, tedy v době kdy mu bylo 24 let. Klubem za který nastupoval, byl Portland Rosebuds, jenž působil v Pacific Coast Hockey Asociation. Nicméně roku 1917 zasáhla do Irvinovi kariéry světová válka, neboť byl povolán do armády, načež musel odcestovat do Evropy.

Kapitán i trenér Chicaga Blackhawks

Vrátil se až o dva roky později a nejprve obnovil svou hokejovou kariéru na amatérské úrovni. Profesionálem se opět stal v roce 1921, ve kterém přestoupil do týmu Regina Capitals. O pět let později prvně okusil atmosféru NHL a to v nově vzniklém týmu Chicago Blackhawks. Právě Irvin se stal prvním kapitánem tohoto mužstva a hned v úvodní sezóně skončil na druhém místě kanadského bodování.

Ve druhé sezóně však utrpěl vážné zranění lebky, což vedlo k tomu, že v roce 1929 musel ukončit svou profesionální kariéru, neboť jeho výkony již neměly potřebnou úroveň.

U týmu však zůstal, neboť byl jmenován jeho hlavním trenérem, a ač se tým pod jeho vedením dostal do finále play-off, tak i přesto byl nakonec v září roku 1931 propuštěn. Bez angažmá však zůstal pouze do listopadu, neboť v té době mu bylo nabídnuto místo v Torontu.

V Torontu slavil svůj první Stanley cup

V tom hned v první sezóně slavil vítězství a následně zůstal v tomto kanadském týmu dalších osm sezón, až do roku 1940. Během této doby se pokaždé probojoval do play-off a šestkrát dokonce až do samotného finále, ovšem úspěch v podobě zisku Stanley cupu se mu již zopakovat nepodařilo.

Na konci sezóny 1939/1940 vedení rozhodlo, že Irvin již dal týmu vše, co mohl a proto byl nahrazen bývalým kapitánem Leafs – Hapem Dayem. Nicméně manažer Toronta Conn Smythe domluvil Irvinovi místo v Montrealu, kde v té době hledali trenéra, čímž se vyřešily problém obou kanadských klubů.

Nejlepší období zažil v Montrealu

V tomto působišti se Irvinovi tři sezóny nepodařilo projít přes první kolo play-off, ovšem napočtvrté se konečně dočkal. Po jedenácti letech a šesti neúspěšných finálových sérií, opět dokázal své svěřence dovést na samotný vrchol a znovu se mohl radovat ze zisku Stanleyova poháru. To samé se mu poté podařilo zopakovat i o dvě sezóny později.

V Montrealu se mu dařilo i nadále a během svého dalšího působení v tomto kanadském klubu se dostal do finále ještě šestkrát a v sezóně 1952/1953 se mu podařilo dosáhnout jeho čtvrtého titulu v NHL. A i přestože se mu v tomto klubu dařilo, tak fanoušci se proti němu začali bouřit, načež Irvin vnitřní tlak v klubu neustál a v roce 1955 se rozhodl na svou funkci rezignovat.

Návrat do Chicaga a konec kariéry

Následně se vrátil zpět do Chicaga, kde prožil své trenérské začátky, a ujal se v té době skomírajícího týmu, se kterým se sice do play-off neprobojoval, ale vedením s ním počítalo i do budoucna.

V té době u něho však propukla rakovina kostí, kvůli které musel odejít do předčasného důchodu. Této nemoci o několik měsíců později podlehl, ve svých 64 letech.


Všechny díly seriálu „10 nejlepších trenérů v historii NHL“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *