10 nejlepších trenérů v historii NHL: 5. Jacques Lemaire

TV streem

Jacques Lemaire nebyl pouze úspěšným trenérem, ale ještě úspěšnějším hráčem. Zatímco jako hlavní kouč se ze zisku Stanley cupu radoval pouze jednou, tak jako hráč tuto trofej pozvedl nad hlavu hned v osmi případech.

Lemaire se narodil 7. září 1945 v městečku LaSalle, které se nachází v kanadské provincii Quebeck. Ještě předtím, než se stal trenérem, strávil dlouhá léta v týmu Montrealu, se kterým mezi lety 1967 – 1979 získal celkem osm trofejí v NHL.

A to, že v týmu Canadiens patřil během jeho aktivní hráčské kariéry k významným hráčům, dokazuje i skutečnost, že hned 2x zaznamenal trefu, která znamenala titul. To jej řadí mezi šest hokejistů, jimž se to kdy povedlo a z nichž lze jmenovat mimo jiné Bobbyho Orra, Henriho Richarda či Mikea Bossyho. Mimo to se v každé sezóně prosadil minimálně dvacetkrát, přičemž jeho nejúspěšnější střeleckou sezónou byla ta v letech 1972/1973 v níž nastřílel 44 branek . Nejvíce bodů poté nasbíral ve své předposlední sezóně (1977/1978), kdy bodoval celkem 97x.

Z NHL odešel Jacques Lemaire v roce 1979, kdy se na čas přesunul do Evropy, konkrétně do Švýcarska. V zemi helvétského kříže působil jako hrající trenér v týmu HC Sierre a to do roku 1981, v němž se vráti zpět za moře, aby se ujal funkce asistenta trenéra u SUNY Plattsburgh.

  • Anketa: tipněte si přesný výsledek

  • V NHL se poprvé jako hlavní trenér objevil o dva roky později, když se vrátil tam, kde prožil nadmíru úspěšná léta své hokejové kariéry, do Montrealu. Zde působil jako hlavní trenér pouhé dva roky, načež se následně stal asistentem a v této roli získal celkem dvě slavné trofeje pro vítěze NHL,což se událo v letech 1986 a 1993.

    Právě v tomto roce se opět stal hlavním koučem, ovšem za touto prací se musel přestěhovat za hranice, konkrétně do New Jersey, kde usedl na trenérskou lavičku místních Ďáblů. S těmi získal v roce 1995 Stanley cup, což se mu podařilo v jeho jedenáctém ročníku trenérské kariéry. Nutno je také podotknout, že o rok dříve byl oceněn cenou Jack Adams Award, která je udělována nejlepším trenérům sezóny.

    Během své kariéry změnil angažmá ještě jednou a to v nultém roce nového tisíciletí, kde se ujal jako hlavní trenér nově vzniklého týmu Minnesota Wild, u kterého vydržel až do dubna roku 2009. Za těchto devět let sice Stanley cup nevyhrál, ale v roce 2003 byl podruhé ve své kariéře oceněn Jack Adams Award a to když se mu podařilo probojovat se svými svěřenci do finále konference.

    V roce 2009 se ještě vrátil do New Jersey, ovšem zde post hlavního trenéra po dvou spíše neúspěšných sezónách opustil. Z mužstva ovšem úplně neodešel a působí u něj stále.

    Styl trénování

    Lemaire je znám pro svůj neortodoxní styl trénování, při kterém praktikuje především na defenzivu zaměřený strategický systém. Nicméně je o něm také známo, že patří mezi nejlepší trenéry co se týče práce s mladými hráči, které nechával nastupovat po boku již zkušenějších spoluhráčů. Ono defenzivní smýšlení však převládalo a také vedlo k časté kritice a to nejen z řad médií, ale také hráčů Wild, jako byl například Marián Gáborík.

    Zlato z olympiády

    V roce 2009 se stal Lemaire členem realizačního týmu reprezentace Kanady, kde společně Kenem Hitchcockem a Lindy Ruffem asistoval Miku Babcockovi na olympijských hrách v domácím Vancouveru, na kterých se Kanaďanům podařilo získat zlaté medaile.

    Úspěchy

    Kromě již výše zmíněných úspěchů, mezi něž patřilo několik Stanley cupů, ocenění pro nejlepšího trenéra sezóny či zlato z olympijských her, byl Jacques Lemaire zapsán také do síně slávy, což se stalo v roce 1984.

    Všechny díly seriálu „10 nejlepších trenérů v historii NHL“

    1 comment

    Vložte komentář
    1. Pingback: 10 nejlepších trenérů v historii NHL: 2. Joel Quenneville

    Napsat komentář

    Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *